1.1

Mlhavý říjnový ráno.

Broken Jakea Bugga nemilosrdně táhne mým zvukovodem, aby dobylo sluchový nerv.

TO sladkobolný Broken, NAŠE Broken.

A já nic necítím.
Žádné dojetí ani slzičky na krajíčku nebo sentiment stoupající do hlavy.

Broken se stalo manifestem našeho vztahu; a tehdy na tom koncertu, kde se to všechno lámalo, jsem věděla, že Broken bylo napsané přímo pro mě, pro nás. Bylo naší minulostí, přítomností a předurčilo i budoucnost.

Broken už ale nikdy nebude víc, než extrémně působivou, pěknou písničkou. Zmizel jsi ty a tvoje kytara, čas pak rozkradl ten zbytek, který jsi tu při útěku zapomněl. Nás dva v Praze; hodiny v kavárně, Pohlavní styk ve vlaku, romantický dopisy, to magický, co se kolem nás dělo (a neříkej, že sis nevšiml, bilo to do nosu). Vzal si i Mary a Toma. 

Všechno to teď žije samo jako černobílé vzpomínky zbavené citu, pachu a chuti.

Písničku dělají výjimečnou momenty a události s ní spojené, lidé, ke kterým jsme něco cítili. A když vazbu k tomu všemu ztratíme, ztratí ji i samotná píseň. 

Stačilo otevřít okno, zamést podlahu, sklidit nepořádek ze stolu a setřít prach.
Někdy takové málo přispěje k tomu, abychom se cítili mnohem líp.

Mary
Ta, která byla předně stvořena pro Toho-kluka-s-kytarou a konečně ji můžeme prohlásit za mrtvou