S. (/B.),
Už dlouho toužím dát ti najevo,
jak moc si vážím našeho vztahu. Jak moc si vážím všech konverzací, které jsme
za dobu, co se známe, vedli. Ještě naléhavější ta touha je od posledního
rozhovoru, který probíhal převážně na prvním nástupišti brněnského vlakového
nádraží.
Neodhodlala jsem se, a asi se mi
to ani nikdy nepodaří, vyznat mou náklonnost a vděčnost, kterou vůči tobě cítím.
Jsem si víc než jistá, že by to verbálně vyznělo jako klišé.
(Byl) jsi první, kdo ve mně
probudil myšlenku, že můžu být milována. Že má přítomnost může někomu udělat
radost. Že mé názory si zaslouží pozornost. Že někoho zajímám. Že jsem pěkná.
(Byl) jsi jeden ze dvou,
s kým jsem mluvila o literatuře, o básních, o autorech,… s kým jsem
objevovala krásu českého jazyka, s kým jsem si psala uprostřed noci,
s kým jsem diskutovala o otázkách nejrůznějšího zaměření, s kým jsem
strávila hodiny mluvením a (pseudo) filosofováním.
(Byl) jsi jediný, ke komu jsem si
vytvořila silnou citovou vazbu i přesto, že jsme se téměř vůbec nevídali, neznali a nesdíleli své každodennosti, své
zážitky.
(Byl) jsi jedním z mála lidí
z mého okolí, kteří disponují rozsáhlejší slovní zásobou a píší tak čtivé,
sofistikované texty.
(Byl) jsi jedinečný svým
přístupem k Bohu a k otázkám víry. Inspiroval jsi mne k intenzivnějšímu
navazování kontaktu s Bohem.
Nejsi pro mne nežádoucím můstkem
zpět do minulosti, nýbrž důkazem, že Brno mi v mé minulosti nepřinášelo
jen smutek a úzkost, ale i rozptýlení a prostor pro změnu pohledu. Byla by
chyba odstřihnout tě stejným způsobem jako jiné. Připravila bych se o cenný
vztah – plný úcty a pravdy.
Vím, že na přátelství je nutné
pracovat, zároveň mám ale pocit, že vůbec nemusí jít o nějaké očividné a
praktické kroky – konkrétně u nás vše funguje na principu manipulace
s nehmotnou myšlenkou ležící v hlavě a tvořící impresi blízkosti,
důvěry a nepostradatelnosti toho druhého. To má za následek vyřazení času jakožto
podstatného činitele při rozvoji čehokoliv. Ať už je interval mezi našimi
jednotlivými setkáními (v reálném nebo imaginárním světě) jakkoliv velký,
neovlivňuje žádnou oblast vztahu – snad jen potřebu druhého „konečně“ zase
vidět… Není to krásné?
K.
240320152127 M
Žádné komentáře:
Okomentovat