Právě jsem přišla domů z fantastického koncertu.
Chtěla jsem si lehnout na zem před pódium a nechat do sebe vsáknout úplně všechno, co kapela produkovala.
Pocítila jsem naprosto nový rozměr štěstí - žádní motýli v břiše, nýbrž obrovská energie kolující žilami daleko rychleji než krev.
Bylo to, jako bych v sobě měla takové to sklíčko, které jeden tenký bílý proužek rozděluje na široký duhový.
V úplném odevzdání se mi bránil jen šum okolo, hlasy přítomných. Chovali se, jakoby na ně žádný z těch psychedelických efektů nezapůsobil. Nechápala jsem tu lhostejnost, obzvlášť když já měla co dělat, abych zpracovala všechen ten nápor zvuků a tónů, a to ze strachu, že při chvilce nepozornosti přijdu o něco důležitého a nádherného. Frontman mi občas hlasem připomínal Thoma Yorkea z Radiohead.
Nejhorší a zároveň nejlepší na tom je, že to pro mne bylo něco tak nového a mimořádného, že to nejen nejsem schopná správně popsat, ale ani k ničemu přirovnat; proto mi nezbývá než ti Ghost of You doporučit a nechat tě přesvědčit se o výjimečnosti toho všeho sám.
12. října 2013 00:53:58
Žádné komentáře:
Okomentovat